Automatika

Ticho!

3. září 2017 v 19:40 | Skládanka
Mluviti stříbro, mlčeti zlato, praví lidová moudrost. Nejsem si jista, zda měli naši předkové pravdu. Praví hrdinové totiž nemlčí (v pravém i přeneseném slova smyslu), oni konají.

Proč neměnit

23. července 2017 v 16:09 | Skládanka
Řeknu to celému světu, jen ať to celý svět slyší. Já nejsem spokojena se svým životem. Ráda bych byla o něco vzhlednější, o něco chytřejší, o hodně šikovnější a o něco zkušenější. Pokaždé, když jdu na ryby, snažím se ulovit a následně vrátit do vody pohádkovou zlatou rybku, která by mi splnila tři přání.

Přímá linka k rozuzlení

15. července 2017 v 15:29 | Skládanka
Jednoho dne přišel na neočekávnou návštěvu redakce nejmenovaného internetového zpravodajského serveru neznámý muž v černém, dobře padnoucím, obleku. Tento muž, který se představil jako Jaromír Štrúdl, redakci nabídl za drobnou úplatu kompromitující nahrávku na vlivného muže, pana Antonína Brusku. Při logické honbě za senzací redakce paměťové médium obsahující nahrávky koupila.

Poslední žijící romantik

12. července 2017 v 11:09 | Skládanka
Co si představíte, řekne-li se romantika? Někomu se vybaví večeře při svíčkách, někomu třeba libovolný způsob trávení času s jeho dražší polovičkou a někomu úplně něco jiného, než by mě vůbec napadlo. V 18. a především v 19. století se prosazoval sloh zvaný romantismus. Pro takového ukázkového romantického hrdinu v podstatě platilo, že ideální milenkou mu je mrtvá milenka. Za vrchol romantiky se považovalo nežít ve světě bez milovaného, tedy, zemře-li jeden z partnerů, druhý spáchá sebevraždu (Máchův Máj či Hugův Chrám Matky Boží v Paříži toho jsou učebnicovým přikladem).

Pak doplň nadpis!

7. července 2017 v 23:39 | Skládanka
Když sepisuji článek či si třeba připravuji prezentaci do školy, většinou se snažím vypsat si v pár bodech to, čemu se vlastně budu věnovat. Chopím se papíru a tužky, a začnu neurčitě sepisovat útržky myšlenek. Nejinak jsem začala i s článkem na demokraticky vybrané téma tohoto týdne, tedy na téma "Co to hergot je?".

Jestli umřeš, zavolej

29. června 2017 v 20:19 | Skládanka
Zatímco ve většině oblastí lidského života je možné zbavit se strachu z neznámého tím, že se informujeme od někoho zkušenějšího, smrt je jiná. Je to konečná stanice života, na kterou můžeme dojet vlastně kdykoli, a existují miliony cest, jak se na tuto konečnou, z níž již není úniku, můžeme dostat. Jste-li mrtví, vaše životní, tedy vlastně spíše úmrtní zkušenosti se těm méně zkušeným předávají docela těžko. Zavolat příbuzným, zda jste v pořádku dorazili, nemůžete, a to nejen proto, že se říká, že když je někdo mrtvý, v pořádku už není.

Skutek utek

20. června 2017 v 19:29 | Skládanka
Asi od svých 14 let si píšu deník. Za x let, co od té doby, kdy jsem si právě za účelem psaní deníku koupila 1. záznamní knihu formátu A5, uplynulo, se mi nahromadilo nějakých osm takových popsaných knih. Obsah je v podstatě stále stejný. Zapisuji, že něco chci. Něco chci strašně úporně a přísahám, že bych se toho nikdy nevzdala. Zhruba nějak tak mé zápisky fungují, byť se zároveň jedná i o koláž mých dalších úvah, myšlenek a novějších poznámek ke staršímu textu.

Bál je křižovatka

14. června 2017 v 16:09 | Skládanka
Tanec. Tanec mi na první dobrou evokuje ladný pohyb do rytmu hudby prováděný dvěma sehranými jedinci lidského druhu, a to ideálně jednou ženou a jedním příslušníkem toho méně něžného pohlaví. Není to jediný druh tance, ale je to právě ten druh, jehož znalost je společensky očekávána. Aby byla očekávání naplněna, rodiče a prarodiče, především pak maminky a babičky, posílají své dcery, syny, vnuky a vnučky do tzv. tanečních. Tento dojemný zážitek z vyslání nebohé oběti za nutným všeobecným vzděláním je pak často doplněn pláčem vysílajících, kteří vzpomínají na to, jak málo času uplynulo od narození vyslaných, a jak už se z nich přitom stávají mladí pánové či mladé dámy.
 
 

Reklama
Všechno zde publikované je mým dílem, není-li řečeno jinak.

Ikona blogu