Pak doplň nadpis!

7. července 2017 v 23:39 | Skládanka |  Automatika
Když sepisuji článek či si třeba připravuji prezentaci do školy, většinou se snažím vypsat si v pár bodech to, čemu se vlastně budu věnovat. Chopím se papíru a tužky, a začnu neurčitě sepisovat útržky myšlenek. Nejinak jsem začala i s článkem na demokraticky vybrané téma tohoto týdne, tedy na téma "Co to hergot je?".


Tuto otázku si pokládáme, jsou-li na nás provedeny nějaké nepravosti, psala jsem si na ten již zmiňovaný papír, a napadaly mě i konkrétní příklady takových situací: zdražení másla, odmítnutí od chlapce snů, snížení důchodů, výsledky volebních průzkumů či třeba velmi aktuální vyloučení fenomenálního slovenského cyklisty z legendárního závodu. Všemu vyjmenovanému by se dalo věnovat jednotlivě, a vše by toto poměrně volné zadání splňovalo, ale abych pravdu řekla, do žádného takového článku se mi zrovna dvakrát nechtělo.

Když mi to tedy nebylo dost dobré, snažila jsem se vymyslet si něco lepšího. Dejme tomu, že bych projednou mohla opustit svou obvyklou vážnost, a napsat něco humorného. Třeba mě napadlo, že mohu publikovat nějakou podivnost, u které se budou všichni ostatní ptát, co to hergot je, jenže vymýšlení čehosi nepochopitelného je kupodivu také docela obtížné. I takové řešení onoho nemilého problému, že nevím jak napsat článek na téma týdne, jsem tedy časem zavrhla. Říkala jsem si, že bych třeba mohla umělecky nafotit odpadkový koš naplněný zmuchlanými papíry s nápady na toto téma. Ale proč to neudělat třeba slovně? Proč raději nenapsat článek o tom, že mě téma "Co to hergot je?" opravdu donutilo položit si tuto otázku s počeštěným německým oslovením pánaboha?

Je to tak. Vzhledem k tomu, jak probíhá na blogu.cz výběr témat týdne, jsem ještě v sobotu večer spoléhala na to, že bude vybráno úplně jiné téma, o kterém bych něco jistě napsala. V posledním dni se ale lid blogových polí[1] rozhodl jinak, a mně nezbývalo než se s tím smířit. Mohla bych třeba téma týdne tentokrát vynechat, ale to bych nebyla já (a hlavně bych si neprocvičila psaní). Už to, že se v posledním dni změní téma, na které máte něco napsat, je přece také taková levárna, u které se ptáte Herr Gotta na to, co to jako je za manýry.

Raději to vezmu obecněji, vlastně je to jako jakákoli jiná situace, kdy vám nějaká okolnost snad kromě vždy nevinné okolnosti, která se honosí vaším jméno a na kterou koukáte po ránu v zrcadle, na poslední chvíli změní dlouhodobé plány. V takové chvíli obviníte okolní svět ze zrady tím, že si řeknete hergot, co to je. Na odpověď nečekáte, a i když přijde, nejčastěji zjistíte jen, že druhá strana, která vás náhodou slyšela, když jste tuto řečnickou otázku pokládali, také neví.

Takových momentů člověk zažije opravdu hodně. Někdy se jedná o něco důležitého, třeba když si zvolíte stranu, která neplní své sliby (KSČ šla do voleb r. 1946 mj. s tím, že kolektivizace nebude), jindy to není nic zásadního (příkladem může být třeba právě změna tématu, na které máte psát). Logicky je něco nepříjemné méně a něco více, ale ať už je to jakékoli, nastane-li něco takového, člověk se vždy podiví.

Je běžné, že i pro lidi a jejich jednání platí upravená forma zákona setrvačnosti - není-li učiněno něco navíc (Newtonův zákon setrvačnosti hovoří o působení vnější síly), lidé se nemění a měnit se asi ani příliš nechtějí. Změny jsou obyčejnému člověku nejspíš proti srsti. Žijeme nudně. Ráno nás vzbudí budík nastavený už dlouhé roky na stejnou dobu. Posnídáme rohlík vyndaný z mrazničky, přečteme si noviny, dáme si ranní kávu a vyrazíme obvyklým dopravním prostředkem do školy či do práce. Tam si odbudeme nutnou dobu a vrátíme se domů. Pustíme si televizor, navečeříme se, ulehneme vedle okoukaného partnera a spíme. Máme téměř jistotu, že další den bude probíhat stejně, a není-li tomu tak, příliš nás to netěší. Právě v takových chvílích přichází čas na jednu zásadní otázku: "Hergot, co to je?"

Ať tvrdím cokoli o rutině, která mě nebaví, i já jsem setrvačná. Nemám ráda zásadní změny a navrhované alternativní způsoby trávení času téměř vždy odmítám. Proboha, co to je za nápady, pomyslím si někdy.

Co tím chtěl básník říci? Sám "básník" pořádně neví. Snad jen, že čas na otázku "Co to hergot/sakra/proboha/do prdele/(...) je?" přichází velmi často a že jde o univerzální reakci na miliony ne úplně příjemných událostí.[2]

Poznámky pod čarou[3] (která pravděpodobně ani není vidět, ale já se snažila ji k tomu donutit!)

[1] Ptáte se, co to hergot je? Dobře děláte!
[2] Čtu to po sobě. Sakra, to je nějak zmatené, půlku článku se věnuji psaní článků. O čem to vůbec píšu? A neměl by ten článek být tak poloviční? Neměla jsem se ve svém článku raději věnovat zvednutému záchodovému prkénku v bytě obývaném pouze ženami?
[3] Tady se nedá odkazovat na věci v článku? No co to hergot je?
 


Komentáře

1 Anička | Web | 9. července 2017 v 19:44 | Reagovat

Ježíši to je skvěle napsané, u tvého odstavce s číslem 2 jsem si opravdu řekla co to hergot je :D Pokračuj s těmito články, fakt mě baví.

2 newsfromnature | Web | 9. července 2017 v 21:28 | Reagovat

Moc super článek a celý blog!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Všechno zde publikované je mým dílem, není-li řečeno jinak.

Ikona blogu