Skutek utek

20. června 2017 v 19:29 | Skládanka |  Automatika
Asi od svých 14 let si píšu deník. Za x let, co od té doby, kdy jsem si právě za účelem psaní deníku koupila 1. záznamní knihu formátu A5, uplynulo, se mi nahromadilo nějakých osm takových popsaných knih. Obsah je v podstatě stále stejný. Zapisuji, že něco chci. Něco chci strašně úporně a přísahám, že bych se toho nikdy nevzdala. Zhruba nějak tak mé zápisky fungují, byť se zároveň jedná i o koláž mých dalších úvah, myšlenek a novějších poznámek ke staršímu textu.


Co si deník vedu, pár zásadních snů, které jsem mu sdělila, se stalo skutečností. Sdělovala jsem, jak něco chci tak, že bych se toho nikdy nevzdala, a dostala jsem to. Magie? Zázrak? Možná. Ale spíše náhoda. Dostala jsem, co jsem si přála, což by byl teoretický předpoklad ke štěstí. Jak už ale asi chápete, nefungovalo to tak. Čeho jsem se vzdát nikdy nechtěla, toho jsem se svým slibům navzdory vzdala, jako by se nechumelilo.

Jakmile se ze snu stane realita, je snadné se s realitou smířit, vzít věci tak, jak jsou, a začít je brát jako samozřejmost, přestat si jich vážit. Když člověk vystřízliví, možná si uvědomí, že mu sice není špatně, ale ještě nebyl na takovou realitu připraven (a že by bývalo bylo lepší realizaci snu odložit na později), a radši se toho, čeho se údajně nikdy vzdát nechtěl, ještě vzdá, a poruší tak všechno, co sám sobě (či svému deníčku) slíbil.

Milý deníčku, já, níže podepsaná [Skládanka], se zavazuji, že stane-li se z mého dříve sděleného snu skutečnost, nikdy se toho nevzdám. Nikdy bych to neudělala. Na to po tom až příliš toužím, a vždy budu.

[Skládanka]

Čemu jsem dříve říkala štěstí, to mi spadlo do klína. O čem jsem dlouhé měsíce hodiny a hodiny básnila, to jsem najednou měla. A teď co? Jistě, první kroky vedly k tomu, že jsem si toho, že se ze snu stala realita, patřičně užila. Jenže se i z toho dokázala stát rutina taková, že jsem si postupně užívat přestala, až mě to začalo úplně nudit. Je to přirozený průběh nadšení a je to také přirozený průběh zamilovanosti, po které následuje vystřízlivění.

Co zde tak neurčitě popisuji, nebyl jediný sen, který jsem deníku sdělila, ale jednalo se o jeden z menšiny těch, které se splnily. V současnosti mu ze všeho nejčastěji sděluji sen podobného či možná ještě většího rozsahu, a přísahám, že jsem se poučila a že tentokrát už to opravdu myslím vážně, a pokud se sen splní, nikdy se toho nevzdám. Možná, že v tom je magie a možná už mi po předchozích zkušenostech ti, na které jsem se obracela, nevěří. Nebo se mi sen splní. Nebo v tom není magie, ale zkrátka se mi nemusí vše dařit tak snadno.

Myslím, že je někdy lepší o něčem pouze snít, protože snů se dle mých osobních zkušeností dá vzdát možná hůř než reality snům odpovídající.

A pozitivní myšlenka na závěr: jednoho dne se budete muset všeho zcela vzdát.
 


Komentáře

1 Chikulín | Web | 20. června 2017 v 20:59 | Reagovat

Bohužel to se stává, že když lidi něco mají tak se toho vzdají protože to berou jako samozřejmost :-( důležitý je si to začít uvědomovat a poučit se z toho :-)

2 Sayuri | E-mail | Web | 21. června 2017 v 15:20 | Reagovat

Jéj.. ja som si denníky dlhé roky viedla, ale časom ma to prestalo baviť. Zápisy boli poväčšine rovnaké tak som denník odložila a vytvorila si nové zošity. Mám jeden na hlášky z filmov atd, potom na citáty, na úžasné momenty, kde lepím fotky a ešte mám papiere so životnými cielmi, ktoré si snažím splniť.
Ako dieťa som to mala rovnako ako ty. Po niečom som dlho túžila a ked som to zrazu mala, nebola som tým až taká fascinová. Stalo sa to samozrejmosťou. je síce jeden sen, ktorý chcem dosiahnuť, ale ešte som od neho daleko.
Ale páči sa mi myšlienka tvojho článku. A to posledné je fakt pravdivé :)

3 padesatka | E-mail | Web | 26. června 2017 v 20:06 | Reagovat

Vždycky jsem obdivovala lidi, co si psali deníky. Já raději ani nezačala..:)

4 Kory | Web | 30. června 2017 v 8:33 | Reagovat

Je to tak... lidi po něčem touží a vůbec si neuvědomují a snad ani nechtějí uvědomit, že všechny věci je časem omrzí. Ani to béemvéčko nezaručuje celoživotní pocit štěstí a radosti, woe.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 
Všechno zde publikované je mým dílem, není-li řečeno jinak.

Ikona blogu