Červen 2017

Jestli umřeš, zavolej

29. června 2017 v 20:19 | Skládanka |  Automatika
Zatímco ve většině oblastí lidského života je možné zbavit se strachu z neznámého tím, že se informujeme od někoho zkušenějšího, smrt je jiná. Je to konečná stanice života, na kterou můžeme dojet vlastně kdykoli, a existují miliony cest, jak se na tuto konečnou, z níž již není úniku, můžeme dostat. Jste-li mrtví, vaše životní, tedy vlastně spíše úmrtní zkušenosti se těm méně zkušeným předávají docela těžko. Zavolat příbuzným, zda jste v pořádku dorazili, nemůžete, a to nejen proto, že se říká, že když je někdo mrtvý, v pořádku už není.

Svět v odrážkách I: Tak ale pište si!

26. června 2017 v 18:10 | Skládanka |  Svět v odrážkách
"Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku." - Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita

Skutek utek

20. června 2017 v 19:29 | Skládanka |  Automatika
Asi od svých 14 let si píšu deník. Za x let, co od té doby, kdy jsem si právě za účelem psaní deníku koupila 1. záznamní knihu formátu A5, uplynulo, se mi nahromadilo nějakých osm takových popsaných knih. Obsah je v podstatě stále stejný. Zapisuji, že něco chci. Něco chci strašně úporně a přísahám, že bych se toho nikdy nevzdala. Zhruba nějak tak mé zápisky fungují, byť se zároveň jedná i o koláž mých dalších úvah, myšlenek a novějších poznámek ke staršímu textu.

Hubneme čtením

19. června 2017 v 21:00 | Skládanka |  Můj pohled
Nedávno jsem v pro ženy určené příloze jednoho nejmenovaného deníku narazila na článek motivující lidi ke čtení beletrie. Možná se divíte, a možná se divím i já, proč na tom vidím něco špatného. Knihy přece uchovávají poznání, některé přinášejí zajímavý pohled na svět, některé vyprávějí strhující příběhy. Některé pobaví, některé donutí se zamyslet. Navíc ta vůně starých knih, ten pocit mít knihu v ruce... nebo třeba být za sychravého počasí zachumlaný do deky a číst si dobrou knihu, vždyť to je tak úžasné!

Bál je křižovatka

14. června 2017 v 16:09 | Skládanka |  Automatika
Tanec. Tanec mi na první dobrou evokuje ladný pohyb do rytmu hudby prováděný dvěma sehranými jedinci lidského druhu, a to ideálně jednou ženou a jedním příslušníkem toho méně něžného pohlaví. Není to jediný druh tance, ale je to právě ten druh, jehož znalost je společensky očekávána. Aby byla očekávání naplněna, rodiče a prarodiče, především pak maminky a babičky, posílají své dcery, syny, vnuky a vnučky do tzv. tanečních. Tento dojemný zážitek z vyslání nebohé oběti za nutným všeobecným vzděláním je pak často doplněn pláčem vysílajících, kteří vzpomínají na to, jak málo času uplynulo od narození vyslaných, a jak už se z nich přitom stávají mladí pánové či mladé dámy.

Vize 2180

13. června 2017 v 19:10 | Skládanka |  Blog
Vize? Toto slovo nyní například užívá spousta stran celého politického spektra, které si chtějí stanovit, jak bude Česká republika vypadat roku 2030, roku 2035, roku 2040, roku 2180 a tak dále. Za jejich vizí se skrývají líbivé myšlenky, které se do značné míry dotýkají nikoli roku 2035, ale roku 2017, jelikož za 18 let nepochybně spousta současných problémů pomine, a naopak se přirozeně vyskytnou úskalí nová. Je dobré stanovit si, kam chceme směřovat, ale není možné vidět skoro 1 generaci dopředu, obzvláště ve dnešní rychlé, proměnlivé době. A já? Proč mluvím vůbec o vizi?
Všechno zde publikované je mým dílem, není-li řečeno jinak.

Ikona blogu